Michal Galuška ví, jak chladit.Dokonce i největší detektor urychlovače částic

Moje cesta k Daikinu

„V Daikinu jsem začal pracovat ještě během školy na částečný úvazek v září 2006. S Vláďou Macháčkem jsme se zúčastnili stejného náborového ‚assessment centra‘. Od studentů z jiných oborů jsem tehdy zaslechl šuškání, že Daikin je rozjíždějící se vlak, tak jsem se rozhodl naskočit. Chtěl jsem získat nějakou praxi ve firmě z oboru. Nicméně jako obchodník jsem se úplně neviděl a narovinu jsem to během pohovoru přiznal. Bral jsem to tak, že by dvouletý program Sales Academy v mém případě byl možná i plýtvání zdroji. Ale tak jako jsem si já chtěl vyzkoušet Daikin, tak si asi i Daikin chtěl vyzkoušet mě a dal mi příležitost nastoupit jako technical trainee.

Do té doby jsem byl aktivní spíš ve vědecké práci. Spolupracoval jsem s lidmi z Ústavu aplikované fyziky a s nimi jsem pak měl možnost navštívit i Evropskou organizaci pro jaderný výzkum v Ženevě (CERN) a podílet se na návrhu chlazení nejvnitřnější části detektoru Atlas včetně ověřování na místě, že navržené řešení správně funguje. Prolézat po žebřících tímhle zařízením byl zážitek. A do CERNu pak začal své technologie dodávat i Daikin.

Studoval jsem Fakultu strojní na ČVUT. Zaměřoval jsem se na technologii kompresorů, tepelných výměníků a hydrauliky, takže v podstatě na jádrovou technologii Daikin. Což mi záhy pomohlo dostat se do servisního střediska středoevropské centrály ve Vídni, kde jsem pak s rodinou skoro 6 let žil. Když náš první syn dosáhl školkového věku, tak jsme se vrátili, ale pro středoevropskou centrálu pracuji doposud. Teď jsem manažerem pro servisní podporu a kvalitu v rámci servisní divize pro střední Evropu. Pomáháme strategicky rozvíjet lokální servisní týmy.“

Jak se Daikin za ta léta změnil?

„Řekl bych, že z rozjíždějícího se vlaku se Daikin stal zaoceánskou lodí. Proto se možná může nováčkům zdát, že se tu změny dějí pomalu. Ale faktem je, že v delším časovém úseku jsou ty změny ohromné.

Když jsme tu s Vláďou začínali, byla pražská pobočka malou čistě prodejní organizací s klimatizacemi jakožto klíčovým produktem. S čerpadly se teprve začínalo. V plenkách byla i řešení pro průmyslové a komerční aplikace. Dnes jsou tyhle produkty pro nás stěžejní. Kromě chlazení a vytápění, pokrýváme už i segment mrazírenství – od průmyslového přes transportní po mražení v obchodech. Jediné, co nám ještě chybí, jsou ledničky,“ směje se Michal.

Japonské kořeny

„Myslím, že japonský management si uvědomuje, že obchod musí nechat na lokálních lidech. Nicméně vnímám tu japonskou kulturu v aspektech kaizen (sebezlepšování po malých krůčcích, ale kontinuálně) a gemba (sledování trhu, ale ne od stolu, nýbrž pozorováním a získáváním zpětné vazby).“

Daikin vzpomínka

„Vzpomínek je hodně, ale jeden z projektů, na který jsem velmi hrdý a který jsme rozjeli tady ve střední Evropě a teď podle něj jede celá Evropa, je změna našich školicích programů. Dříve byla naše technická školení poměrně jednotvárná, dlouhá, frontální a s minimem praktickým úkolů. S přispěním externích konzultantů jsme si osvojili nový přístup založený na týmové spolupráci, řešení praktických úloh a okamžitém testování získaných znalostí. Za program pro školitele o tom, jak správně školit, jsme dostali dokonce vnitrofiremní ocenění.“

Až do důchodu?

„Těžko říct, ale za 18 let nepřišel moment, kdy bych se v práci nudil, protože ten rozvoj je prostě fenomenální. Navíc se děje od spodu, od klíčových zaměstnanců, kooperativně, ne že by někdo nahoře rozhodl a pak se jeho rozhodnutí implementovalo. To pro mě dělá z Daikinu stále atraktivního zaměstnavatele.“

Narozeninové přání

„Přál bych si, aby si Daikin udržel svůj ‚people-centered management‘. Jen tak dál! 😊“

Kaizen jachting

„Praktikuju kaizen i ve svých koníčcích,“ říká s úsměvem Michal Galuška. „Po malých postupných krůčcích se učím jachtaření. Těším se, až se mladší syn naučí plavat a vyrazíme jako mužská posádka.

Také mě moc baví podporovat staršího syna (14 let) v jeho technickém nadání – naposledy sestrojil na Silvestra nápojomat, který míchal beton a campari s džusem i nealko nápoje pro děti. Sám si nakoupil všechny součástky (s důrazem na všechny hygienické požadavky v potravinářství) i naprogramoval elektroniku.

Já jsem jako dítě měl zájem spíše o letectví, a to mě vlastně dovedlo až na vysokou školu. Původně jsem chtěl být leteckým inženýrem,“ vzpomíná Michal.