Tomáš Macalík. Světoběžník, objevitel a tramp

Ve volném čase i v práci rád objevuju nové věci, potřebuju, aby se kolem pořád něco dělo. V Daikinu jsem za ta léta vystřídal nespočet pracovních pozic a jednou z výzev pro mě bylo i chladírenství, kde jsem teď zakotvil. Nudu jsem tady nikdy nezažil,

říká Tomáš Macalík

Moje cesta k Daikinu

V pražském Daikinu jsem služebně nejstarší, pracuju tady už 21 let, což je vlastně pětina z té stovky, kterou Daikin letos slaví!

Vystudoval jsem Stavební fakultu na VUT v Brně, obor technická zařízení budov. Ještě před revolucí jsem chvíli pracoval v Projektovém ústavu obchodu, kde jsme projektovali nákupní centra, kantýny a další podobné provozy, kam i v současné době Daikin svá chladírenská zařízení dodává. Pak jsem pár let pracoval ve dvou amerických firmách (Trane a Lennox). A pak se objevila příležitost právě v Daikinu. Už tehdy se mi na něm líbil především odpovědný přístup k ochraně životního prostředí.

Jak se Daikin za ta léta změnil?

Změnil se skoro ve všem. Významně se rozšířilo portfolio, mj. i díky úspěšným akvizicím. Mnohonásobně narostl obrat i počet zaměstnanců. Na začátku jsem tu byl v podstatě jediný prodejce, dnes už bych rozhodně nedokázal nabídnout zákazníkovi všechno. Jsou z nás specialisti. Co ale myslím zůstává stejné, je jednak upřímný zájem Daikinu o zaměstnance a také pohled do budoucna. Nečekáme, až nám ujede vlak, ale reagujeme včas na změny trhu, na chystaná legislativní omezení. Na všechno jsme včas připraveni.

Japonské kořeny

Ty tu vnímám především v té péči o zaměstnance, o jejich karierní růst. Řekl bych, že ten zájem o lidi je i jedním z kritérií, podle něhož Daikin vybírá manažery do vedoucích pozic.

Daikin vzpomínka

Pro mě bylo asi největším zážitkem otevření první výroby Daikin u nás, tedy v Plzni. Byla kolem toho tenkrát velká sláva. Jsem rád, že jsem u toho mohl být. Podobné to bylo pak i v Brně.

Až do důchodu?

Když jsem do Daikinu nastupoval, u pohovoru mi řekli: „My ale nejsme jako nějaká americká firma. Když někoho přijmeme, je to na celý život.“ Nejvíc to oslnilo mého kolegu, který však záhy odešel. A já si to dnes, po těch jednadvaceti letech, až do důchodu představit umím.

Narozeninové přání

Daikinu bych přál, aby byl stejně úspěšný i v další stovce, aby se mu i v oboru chladírenství podařilo ukrojit větší podíl na trhu. Kam totiž Daikin vstoupí, stane se brzy jedničkou.

Co o mě kolegové nevědí?

Tomáš klame tělem. Mezi svými koníčky jmenuje jako první spaní pod širákem a hru na kytaru. Vzápětí z něj ale jako z chlupatého spacáku leze, že šel v devadesátých letech trek kolem Annapurny, že do Indie přiletěli tehdy se ženou bez zavazadel, že pod širákem spal i v americké poušti nebo že letos společně navštívili Japonsko a rozhodně nezůstali trčet jen v jednom onsenu. A jako správný srdcař navštívil i stoletou mateřskou loď Daikin v Ósace.

(Pokud vás zajímá, jestli šel kolem Annapurny v jedněch kraťasech, tak se ho zeptejte. Umí moc hezky vyprávět.)