V oboru klimatizace hrají důležitou roli dvě formy tepla – citelné a latentní.
Citelné teplo
Při zahřívání dodáváme objektu teplo, čímž stoupá i jeho teplota. Toto narůstající teplo se označuje jako citelné teplo. Když objektu teplo odebíráme, bude jeho teplota klesat a odebrané teplo bude také citelným teplem. Jako citelné teplo se tedy označuje teplo, které způsobuje změnu teploty objektu.
Latentní teplo
Všechny čisté látky, které se vyskytují v přírodě, mohou měnit skupenství. Pevné látky mohou roztát na kapalinu (např. led se změní ve vodu) a kapaliny se mohou změnit v plynné skupenství, tj. odpařit (např. voda se změní v páru). Uvedené změny však vyžadují dodávání nebo odebírání tepla. Toto teplo, které je potřebné pro změnu skupenství, se označuje jako latentní teplo.
Latentní teplo však neovlivňuje teplotu dané látky – například teplota vody během varu zůstává na hodnotě 100 °C. Dodávané teplo, které udržuje vodu ve varu, je latentním teplem. Teplo, které způsobuje změnu skupenství, aniž by se měnila teplota dané látky, se také označuje jako latentní teplo.
Proč je důležité rozlišovat citelné a latentní teplo
Porozumění tomuto rozdílu je zásadní pro pochopení, proč se v chladicích systémech používají speciální chladiva. Zároveň se tím vysvětluje, proč se k definování chladicí kapacity jednotek používají pojmy celková tepelná kapacita (citelné a latentní teplo) a citelná kapacita. Během cyklu ochlazování se v jednotce následkem odebírání latentního tepla ze vzduchu tvoří kondenzát. Citelná kapacita je kapacita potřebná ke snížení teploty, zatímco latentní kapacita je kapacita potřebná k odstraňování vlhkosti ze vzduchu.