S klimatizací si někdy lidé spojují chladný průvan – a skutečně, nesprávně navržené systémy mohou průvan způsobovat. Ve fázi návrhu je tudíž nutné zvážit pravděpodobný účinek na osoby ve vnitřních prostorách, vyplývajících z umístění vnitřní jednotky a jejího schématu distribuce vzduchu.
Podstatná je rovněž výška stropu. Výrobci klimatizačních zařízení obecně počítají s optimální výškou pro systémy přímého výparu mezi 2,70 až 3,50 m. Chladný vzduch z této výšky s teplotou okolo 16 °C se může mísit s teplejším vzduchem v místnosti a teprve pak přichází do prostoru, kde se vyskytují osoby, což zabraňuje nepříjemným pocitům nebo průvanu.
Bez ohledu na tuto možnost lze kvalitní klimatizační systém „vyladit“ na stálou míru kompenzace i v aplikacích, které tyto obecné požadavky nesplňují.
Evidentně však má na průvan nebo jeho absenci nejvýraznější vliv umístění jednotky a výška a tvar stropu. K vysvětlení této skutečnosti nejprve uvedeme pár poznámek ohledně vlastností studeného vzduchu. Studený vzduch má na určitou dobu tendenci „přilnout“ ke stropu a teprve pak sestupuje dolů. Tento jev se označuje jako „coanda“ efekt. Napomáhá k mísení studeného vzduchu s okolním vzduchem ještě před sestoupením do místnosti.
Na správné proudění vzduchu má bohužel negativní vliv existence jakékoli bariéry, která jej přerušuje (například stropní trám). V takovém případě studený vzduch okamžitě po nárazu na trám sestupuje dolů do místnosti, kde způsobuje nepohodlí osoby, která má tu smůlu, že sedí přímo pod ním.
Stejnou kolizi proudění studeného vzduchu budou vyvolávat také dvě jednotky umístěné naproti sobě.
